Zprávy

Nástup a masový rozmach generativní umělé inteligence odstartovaly nejsilnější infrastrukturní a energetickou transformaci ve světě digitálních technologií za poslední desetiletí. Zatímco dosavadní rozvoj cloudových služeb vyžadoval plynulý a relativně předvídatelný růst, moderní výpočetní modely umělé inteligence kladou na energetické sítě i architekturu budov extrémní a bezprecedentní nároky.

Klíčovým geografickým ohniskem této digitální revoluce zůstává Severní Virginie v USA, zejména okres Loudoun, který drží pozici vůbec největší koncentrace datových center na světě a proplétá se jím přibližně sedmdesát procent veškerého globálního internetového provozu. Gigantické komplexy zabírající stovky tisíc čtverečních metrů však rostou také v Číně, především v oblastech Vnitřního Mongolska a Lang-fangu, v Jižní Koreji nebo v tradičních evropských centrech finannictví a konektivity označovaných jako region FLAP, tedy ve Frankfurtu, Londýně, Amsterdamu a Paříži. Stále větší pozornost se navíc obrací k severským zemím jako Švédsko, Finsko, Norsko či Island, které lákají investory kombinací chladného podnebí a přístupu k obnovitelným zdrojům.

Výběr těchto lokalit podléhá prísným kritériím. Vývojáři vyhledávají místa s vysokou politickou stabilitou, minimálním rizikem přírodních katastrof a především přímým napojením na páteřní optické sítě či podmořské kabely, což zaručuje minimální latenci. Nejdůležitějším faktorem se však stává dostupná a levná elektrická energie. Jeden vyhledávací či generativní dotaz zpracovávaný skrze systémy umělé inteligence totiž spotřebuje třikrát až desátkrát více energie než klasické vyhledávání na internetu. Podle odhadů Mezinárodní energetické agentury se tak celková spotřeba datových center do roku 2030 více než zdvojnásobí. Těžiště spotřeby se přitom postupně přesouvá od samotného trénování modelů k jejich každodennímu provozu neboli inferenci, tedy k neustálému zpracovávání požadavků miliard uživatelů.

V oblastech s vysokou koncentrací těchto objektů dochází k lokálnímu přetížení přenosových soustav, přičemž v zemích jako Irsko již datová centra odebírají přes pětinu veškeré vyprodukované elektřiny. Výzkum a vývoj nových datových center proto musel na tyto výzvy radikálně zareagovat. Standardní chlazení vzduchem už nedokáže odvádět obrovské množství tepla z vysoce výkonných grafických akcelerátorů, což si vynucuje přechod na přímé chlazení čipů kapalinou nebo na imerzní chlazení, při němž jsou celé servery ponořeny do nevodivé tekutiny. Chladné severské klima navíc umožňuje využívat úsporné větrání vnějším vzduchem.

Tento energetický hlad zároveň mění strategii největších technologických gigantů. Místo dřívějších zařízení o příkonu v řádu desítek megawattů se dnes plánují gigawattové kampusy. Aby společnosti zabezpečily stabilní, bezuhlíkový příkon v režimu dvacet čtyři hodin denně, investují přímo do jaderné energie, malých modulárních reaktorů či geotermálních elektráren. V místech, kde je připojení k běžné distribuční síti zdlouhavé, dokonce budují vlastní nezávislé energetické zdroje přímo v areálech center.Zatímco dříve se stavěla datová centra o výkonu 10–50 MW, nová centra určená pro AI se plánují jako obří kampusy s příkonem 500 MW až přes 1 GW. Globálně tvoří datová centra jednotky procent spotřeby elektřiny, ale v konkrétních oblastech způsobuje jejich koncentrace krizi v přenosových soustavách. V Irsku například datová centra spotřebovávají přes 20 % veškeré elektřiny v zemi.

Zdroj: www.iea.org