Zprávy

Prostřednictvím společnosti E.On hodlá náš západní soused do roku 2030 nahradit až jednu třetinu ruského plynu zeleným vodíkem od společnosti Fortescue Metals Group. Předseda představenstva této společnosti a zároveň australský průkopník vodíkových technologií Andrew Forrest přislíbil jako součást nově podepsaného memoranda s E.On investovat do projektu 50 miliard dolarů.

Záměrem plánu nazývaného generálním ředitelem E.On Leonem Birnbaumem příznačně „vodíkový most“ je do Německa a Nizozemska dodávat 5 milionů tun zeleného vodíku ročně a distribuovat jej svým 50 milionům zákazníků pro dálkové vytápění a využití v průmyslové výrobě.

Australský projekt předpokládá vybudování obrovských kapacit pro výrobu obnovitelné energie a potřebných elektrolyzérů.  K výrobě 5 milionů tun zeleného vodíku ročně bude zapotřebí přibližně 75 GW větrné a solární energie s napojením na více než 40 GW elektrolyzérů. Jde o více než stonásobek současné světové instalované kapacity.

Sesterská společnost Fortescue Future Industries, která se chystá vyrábět i patřičné množství elektrolyzérů má v úmyslu do roku 2030 dodávat ročně 15 milionů tun zeleného vodíku po celém světě a do roku 2040 pak zvýšit produkci až na 50 milionů tun. Nová dohoda se společností E.On bude představovat dalších 30 % jejích celkových  zakázek. “V Austrálii můžeme využít nepatrný zlomek naší pevniny k výrobě energie pro celý svět,” uvedl Andrew Forrest a dodal, že „v zemi je dostatek větru a slunce k porážce celého sektoru fosilních paliv.“

Největší překážkou těchto smělých plánů je však efektivní distribuci zeleného vodíku na vzdálenost 14 tisíc námořních mil. Společnost Fortescue chce vodík zpočátku přepravovat ve formě čpavku, posléze ve formě zkapalněného vodíku. Tato forma skladování vodíku ovšem vyžaduje extrémně nízké teploty, což zatím znamená velké finanční náklady.

Na straně distribuce jsou pak zapotřebí velké investice do infrastruktury. Do 20% může být údajně vodík přimíchávání do zemního plynu bez zásadních změn, ale použití vodíku při hoření v kotlech je často až šestkrát méně účinné než použití elektrických tepelných čerpadel.

Německo během příštích čtyř let přislíbilo 200 miliard EUR na oddělení svého energetického systému od Ruska a před časem i předchozí balíček 900 milionů EUR na podporu zeleného vodíku. Řada společností se tak předhánějí, aby zajistily co největší část dodávek vodíku. RWE připravila ve spolupráci se společnostmi Gasunie a KfW projekt na vybudování terminálu pro dovoz zeleného čpavku v německém severomořském přístavu Brunsbuttel.  Siemens Energy, Lufthansa a Masdar zase pracují na projektu výroby syntetického tryskového paliva nazvaného ‚Green Falcon‘ pomocí elektrolyzéru o výkonu 20 MW.

Prostřednictvím Evropské komise pak Německo prosadilo svou iniciativu Berlin H2Global jejímž cílem je dotovat výrobu projektů zeleného vodíku v zemích mimo EU Mnozí totiž očekávají, že pro Německo bude levnější získávat vodík prostřednictvím dovozu než využíváním napjatých kapacit domácích obnovitelných zdrojů.

Zdroj: rethinkresearch.biz