Zprávy

Evropská unie se v uplynulém desetiletí vydala na nekompromisní cestu k dekarbonizaci. Přechod k obnovitelným zdrojům energie a elektromabilitě však odhalil zásadní strukturální paradox. Zatímco politické cíle Evropského zeleného údělu (European Green Deal) a strategie REPowerEU se rodily v Bruselu, technologické srdce celého přechodu se vyrábělo tisíce kilometrů na východ. Za posledních deset let utratila Evropská unie za dovoz zelených technologií z Číny přes 120 miliard eur.

Příběh evropské závislosti na čínských technologiích se láme kolem roku 2018. V předchozích letech držela Evropská unie dovozy na uzdě pomocí antidumpingových opatření a minimálních dovozních cen, které měly chránit domácí výrobce fotovoltaiky. Po zrušení těchto barier a následném propuknutí energetické krize v roce 2022 se však stavidla otevřela naplno. Snaha o rychlé odstrižení od ruských fosilních paliv vedla k rekordní poptávce po solárních panelech a bateriových úložištích. Jen v letech 2022 a 2023 proudily do Číny za fotovoltaické panely a lithium-iontové baterie desítky miliard eur ročně.

Nejvýraznější hegemonii si Čína vybudovala v oblasti fotovoltaiky, kde její podíl na dovozu do EU dlouhodobě přesahuje 80 a v některých letech dosahoval až 90 procent. Evropský trh zaplavily cenově dostupné panely, kterým nedokázala konkurovat drtivá většina tradičních evropských výrobců. Druhým nejsilnějším pilířem se staly lithium-iontové akumulátory pro elektromobilitu a síťová úložiště, doplněné o střídače a měniče napětí. Jedinou významnou výjimkou v tomto trendu zůstaly větrné turbíny, kde si evropský průmysl udržel dominantní postavení a čínský dovoz představoval pouze zlomek celkové kapacity.

Obrovský finanční tok do čínského průmyslu však v posledních letech vyvolal v Evropě hlubokou strategickou debatu. Zkušenost s energetickou závislostí na Rusku přiměla evropské zákonodárce k přehodnocení rizik. Byla přijata legislativní opatření, jako je Akt o průmyslu s nulovými čistými emisemi (Net Zero Industry Act), jejichž cílem je vrátit část výrobních kapacit zpět na evropský kontinent a diverzifikovat dodavatelské řetězce. Otázkou však zůstává, zda je Evropa schopna dohnat náskok, který Čína v zelených technologiích během uplynulého desetiletí díky masivním státním investicím a škálování výroby získala.

Zdroj: Eurostat – Databáze mezinárodního obchodu se zbožím (Comext / DS-059283), Evropská komise – Generální ředitelství pro energetiku (DG ENER), Joint Research Centre (JRC) – Zprávy o dodavatelských řetězcích pro čisté technologie (Supply Chain Analysis for Clean Energy Technologies), Ember Climate – Analytické zprávy o globální a evropské energetické tranzice, Bruegel Institute – Studie zaměřené na obchodní závislost EU na čínských zelených technologiích.